Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příští stanice - Malajsie

16. 11. 2014

     Už při plánování našeho druhého zélandského dobrodružství – v březnu 2014 – jsme chtěli při cestě do této krásné země udělat na pár dnů zastávku v nějaké exotické asijské krajině. Požadavek na naši dvorní zprostředkovatelku letenek byl takový, aby to byly 2 – 3 dny někde v Asii. Vše se sešlo a po odletu z Prahy a denní zastávce v Londýně jsme v pátek večer, 17. října, přistáli v hlavním městě Malasijské federace - v Kuala Lumpur. Majasie leží asi jen 400 km vzdušnou čarou od rovníku, rozkládá se na poloostrovní části a na západní části ostrova Borneo. Letiště patří rozhodně k těm větším, o čemž svědčí mimo jiné i speciální vlak, který dopravuje cestující mezi jednotlivými terminály letiště. Bagáž v pořádku, trochu krkolomné uložení jednoho batohu do letiští úschovny, výměna peněz a hurá na rychlovlak, který spojuje mezinárodní letiště s pulzujícím centrem této malasijské metropole. Půl hodiny jízdy moderním (samozřejmě klimatizovaným) vlakem, wifi připojení a za okny páteční večer a řádná tropická přeháňka. .. Opravdové asijské klima (rozumněj: šílené vedro, vlhko a občas smrad) nás praští přes nos až teprve při výstupu z vlaku na jakémsi centrálním přestupním uzlu v centru KL. Kříží se tady snad všechny možné i nemožné dopravní porstředky, které tady lze najít. Čtyři různé typy vlaků, od vlaku typu „metro“, přes „normálně“ vypadající vlak až k zmíněnému letištnímu rychlovlaku. A samozřejmě miliony autobusů, taxíků (na které stojí spořádaná fronta cestujících) a ostatních aut. Přesedáme na jeden z vlaků a míříme dvě zastávky směrem k našemu hotelu. Výstup, 15 minut chůze, opětovné vedro (i když už je kolem deváté večer) a hle, jsme u hotelu. Náš 3hězda hotel jménem Silka Mytower měl období svojí největší slávy asi tak před patnácti až dvaceti lety, ale naši rezervaci mají a vše vypadá ok. Chvíli přemlouváme naši českou platební kartu, ale vše se daří, zavazadel se chopí portýr a po klasické rozmluvě (odkud jsme a co tady děláme) se ocitáme v našem pokoji v 22. patře. Klimatizace klimatizuje, voda teče, pokoj je čistý a máme hlad. Vyrážíme na chvíli do nočníh ulic. Asi 3 minuty chůze, hned za hotelem, nalézáme jakousi čtvrť, kde i v těchto večerních hodinách probíhá trh. (později zjištujeme, že trh tady kromě ránních hodin nepřetržitě probíhá každý den). Lze tady koupit všechno, od stříkací pistolky po ručně tkané koberce. Jsme tak trochu středem pozornosti, protože lidí naší barvy kůže tady moc není. Osmělujeme se a vstupujeme do místní vývařovny a chceme zahnat hlad. Rýže, kuře, obilné lupínky a polévka chutnají skvěle a jediné co nás trochu zajímá, jestli to naše trávící trakty budou vnímat stejně. Vše se ale později ukazuje v pořádku. Vracíme se do hotelu, uleháme a těšíme se na příští den.

 

     Snídaně je bohatá a jsme příjemně překvapeni. 10 minut chůze na vlak, zakoupení lístků, chvíle čekání a už sedíme v strašidelně klimatizovám vlaku a míříme na sever měsťa do jeskyní Batu. .Dle průvodce to bude zážitek...Jelikož se v Malajsii mísí snad všechny známe druhy náboženství,  očekáváme možné i nemožné.  Vápencové jeskyně Batu a jejich okolí patří k hinduistickým koutům města. Od vlaku je to pár minut chůze a již z dálky nás vítá 60 metrů vysoká betonovo-ocelová socha nějaké hinduistického boha – Murapána, který střeží jeskyni. K jeskyni vede široké a strmé schodiště. Samotná hlavní jeskyně je vlastně jakési hinduistické obřadní místo, o čemž svědčí , mimo jiné, i velké množství oltářů a modlitebních míst různých velikostí. Nejedná se o jeskyni v pravém slova smyslu, je to spíše obrovských tunel ve skále, který je zakončem velkým atriem. K naší nelibosti je vnitřek celého komplexu vybetonován a upraven pro ticíse lidí, kteří se zde jednou ročne scházejí na monstrózní hinduistické slavnosti. Kromě služného množství stánků se suvenýry a zmíněných modlitebních mistností je zde i docela dost odpadků. Ty jsou ale terčem místní atrakce – makaků. Ti jsou neskutečně ochočení, a to tak, že někdy až přímo obtěžují procházející turisty a chtějí něco k snědku. Pár opičáků je zachyceno ve fotogalerii...Tato obrovská jeskyně plná odpadků a turistů se nám líbí jen z části a tak při sestupu po schodech dolů uhybáve vpravo a plánujeme výpravu do skutečné jeskyně. Něco to sice stojí, ale jsme tu přece jen jendou, tak do toho jdeme. Dostáváme přilby, svítilny a ujímá se nás průvodkyně se srandovní a jednoduchou angličtinou :-). Jdeme ve skupině cca 10 lidí a hodinový zážitek z jeskyně je moc fajn. Zpátky vlakem, na hotelu sprcha, počkáme až přejde odpolední monzunový deštík a vydáváme se na výpravu k druhé nejvyšší stavbě ve městě. Televizní věž, vysílač  a rozhledna v jednom. To je KL Tower. Výhled je slušný, vidíme celé město a jeho okolí, z části stále zahalené do mraků po dešti. Z bočního pohledu vidíme i největší aktrakci a dominantu města – Petronas Twins Towers. Dva stejné mrakodrapy (jeden stavěli korejci a druhý japonci), přes 600 metrů vysoké, s devadesáti patry a „nebeským mostem“, který je ve 46. patře oba spojuje. Večeře po cestě do hotelu ve vývařovně a unavení jdeme do hajan.

 

     V neděli jedeme na výlet do města Melaka. Je to asi 120 km vzdálené přístavní město jižně od KL. Nejprve asi půl hodiny vlakem, poté kupujeme lístek na autobus a v supermoderním autobusovém terminálu na jihovýchodě KL (taková 8 x větší moderní Florenc :-)) nacházíme svůj bus do Melaky. Hodinka a půl cesty v pěkném moderním busu uteče jako voda a rázem se ocitáme v ne již tak moderním autobusovém terminálu ve městě Melaka. Jedná se o terminál busů a tržiště v jednom. Po trošce pátrání nalézáme i bus, který směřuje od autobusového nádraží do centra města. Zážitek to je pěkný, narvaný neklimatizovaný bus, kterým se během jízdy, s obratností jemu vlastní, prodírá stařík a prodává lístky. 20 minut v dopravní zácpě a hnedle jsme v centru. Melaka je sympatické menší městečko na pobřeží, které hlavně v dobách minulých (koloniálnách) sloužilo jako přístav a dopravní  tepna regionu. V Melace se snad ještě více než v KL mísí různé druhy náboženství. Na pár akrech lze nalézt hinduistické mešity, budhistické chrámy a tři sta let stalé křesťanské kostelíky. Procházka, oběd v nákupním centru, výtahem na vyhlídkovou otočnou věž, další procházení, focení atd. Horké odpoledne uteče jako voda a po dvou osvěžujích ovocných limonádách sedáme na taxík a ten nás veze 20 minut zpět na autobusové nádraží. Půl hodinky čekání a poté hodinka a půl zpět do KL. Večeře ve vývařovně a po desáté jsme na hotelu.

 

     V pondělí ráno lehce balíme a poté se pešky přesunujeme do čtvrti KLCC (Kuala Lumpur City Centre), jejíž dominantou jsou výše zmíněné mrakodrapy společnosti Petronas. Samotná ropná společnost okupuje asi dvě třetiny jednoho mrakodrapu. Zbylé prostory a druhou věž zaplňují jihoasijské centrály snad všech světových společností, od bank počínaje po elektronické a automobilové korporace konče. Základna a spodní patra mrakodrapů jsou velké obchodní centrum, hotel a kolem budov je z jedné strany pěkný rozsáhlý park. Bolí nás za krkem z neustáleho otáčení hlavy vzhůru a tak lezeme do metra a míříme zpět na hotel. V poledne vyklízíme pokoj, batohy necháme v úschovně v recepci a vydáváme se pěšky na místní trh. Něco jako holešovická tržnice, akorát klimatizovaná a plná malasijských komodit. Drobný nákup, pozdní oběd ve fast foodu, zpět na hotel a poté již na vlak, přestup na rychlovlak a jsme na letišti. Po krátké nervozní anabázi při odbavení (nejprve nás neměli v systému, poté se telefonicky ptali do Sydney – jeslti nás tam mohou pustit, vtipné :-)) se odebíráme k odletu do Austrálie. 9 hodin letu, naše staré známe letiště v Sydney (přestupujeme tady už potřetí). K snídani sushi a poslední 3 hodiny letu a vítá nás Wellington..

 

     Malajsie byla krásná, vlhká, přeplněná a pulzující. Určitě bychom tam vydrželi déle, z přírodních krás jsme přece jen moc neviděli. Hory a pobřeží musí být krásné..Třeba příště. Jaký to skok, z tepající asijské metropole do jarního ospalého Wellingtonu,  metropole o tolik jiné, kdesi „tam dole“, na druhé polokouli...Divně zajímavý pocit po přistání. Jakoby bychom byli v bezpečí, již v pohodě, trochu pocit,  „jakoby znovu doma“....

 

-M-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

krásně dlouhé vyprávění

MA 19.11.2014,19. 11. 2014 12:52

Chválím-moc pěkně napsané, ve spojení s fotkami si můžeme představit jako bychom tam malinko byli.
Ten pocit "znova doma" myslím, že je tak trošku teď i v nás (TY+HK) všech, protože víme, že jste tam, kde to už znáte, že jste v pohodě....
MA+