Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak ten čas letí

16. 1. 2016

 Všechno to začalo ještě na Zélandu. Dokonce když se nad tím zamyslím hned první rok co jsme přijeli. Tak trochu jsme řešili co dál a už při prvním pobytu na Cardroně padla zmínka o Japonsku. Tehdy byla ve hře spíš Kanada (a proto jsme řešili kanadská víza), ale jasně si vybavuji, že už tehdy jsme žasli nad neuvěřitelnými svědectvími, kolik že je v tom Japonsku prašanu a jak je to tam skvělé.

 

Kanadská mise vzala definitivně za své, když Michal dostal velmi dobrou pracovní nabídku z Japonska do lyžařského střediska Niseko, které se nachází asi 2 hodiny jízdy autem od Sappora. Pokud jsme chtěli být spolu, nezbývalo mi než poohlédnou se taktéž po nějaké pracovní příležitosti. Pro mě tak začal maraton emailů a rozesílání životopisů až se nakonec podařilo sehnat práci sice v jiné společnosti, zato ve stejném resortu. Pro oba se pak rozjel kolotoč rozesílání různých dokument, dokladů a potvrzení (Pro Michala zpestřený pobytem na třech různých kontinentech) který měl vyústit v získání pracovního víza. Už už to vypadalo že vše nakonec vyjde na prázdno, neboť Michalovi se rychle blížil termín nástupu do práce a vízum stále nikde, ale vše naštěstí nakonec dobře dopadlo.

 

Michael sedl na letadlo v úterý 1.prosince aby zahájil práci čím dřím tím líp. Tím zajistil výhodu taky trochu pro mě, protože když jsem ho přesně o týden později následovala, už jsem věděla aspoň trochu do čeho jdu. V podstatě hned po příjezdu jsme oba začali s prací - prosinec je tu pracovně hodně nabitý a takjsmece celý měsíc téměř nezastavili. Naši klientelu tvoří anglicky mluvící klienti hlavně z Asie (Singaur, Malajsie, Honkong) a pak taky Australané - těch já jsem ale moc neměla. Pracovní doba se se pro oba dost liší, pro mě zpravidla 4 hodiny výuky plus      transport klientů z a zpět do hotelu, někdy celodenní program což je 6 hodin + doprava. Michal pravidelně 5-6 hodin, někdy trochu víc,  výjimečně půldny - ale zas většinou klioše "jen" nabere a odevzdá na kopci... 

 

Práce tedy hodně a to i na Vánoce i Nový rok. Máme ale kliku že nebydlíme s Michalem daleko od sebe a není problém se večer sejít. Obzvlášť když mám k dispozici firemní auto které si občas mohu půjčit... Vánoce jsme tedy strávili v poklidu prima večeří v mexické restauraci - no proč ne, ať už je ta exotika dokonalá:) Oproti Zélandu to bylo alespoň v opravdové zimě a na sněhu! Nový rok jsme oslavili v mezinárodním česko-japosko-australsko-novozélandsko-slovinském složení což bylo moc prima!

Se sněhem to tu bylo zpočátku trochu rozpačité. Ne že by tu nebyl - v porovnání s Evropou to  bylo zlaté! Ale vzhledem k tomu že statistiky uvádějí průměrné množství sněhu za sezonu kolem 14ti metrů (rekord je myslím 17), něco lehce přes metr sněhu na kopci když jsem dorazila (a ve městě v podstatě nic) bylo zklamáním. Navíc první cca 3 týdny v prosinci bylo dost teplo, pršelo a celkově to nestálo za moc. V noci o Vánocích ale začalo sněžit a vydrželo to skoro týden v kuse! To byl pro nás všechny asi nejhezčí dárek:)  Někdo mi říkal že celkem už napadlo metrů, potvrzené to nemám ale možné to je, na vrcholku teď leží vrstva přes 3 metry...

Po novém roce, jsme měli s Michalem první společný den volna a rozhodli jsme se strávit ho, jak jinak, lyžováním. Aby byla trochu změna, vydali jsme se do nedalekého střediska Rusutsu, kde jsme si užili moc prima den ještě se dvěma kamarádkami. Snad se podaří vyšetřit ještě nějaký společný den a zopakovat to:) Teď to vypadá docela slibně, je takové klidnější období, práce je méně.... Čekám kdy se to zase otočí, tuším asi za týden, a to zas budeme mít napilno až někdy do  20. února - v tom období je totiž Čínský Nový rok a očekává se příliv zákazníků... 

 

Do té doby se tedy pokusíme užít trochu klidu a vlastního lyžování :)

 

 

-A-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dneska to vyšlo...

taťka Jarda,26. 1. 2016 15:16

Už řadukrát jsem nahlédl (nenápadně) jestli nepřibyl nějaký, tentokrát japonský kousek. Fakt je, že díky mailům a Skypům vlastně máme dosti informací o vás světoběžnících. Ale je moc fajn, že tu je hezká 1. kapitola k japonské části vašeho cestopisu. Tak díky a těším se na další pokračování ...
tJ.