Jdi na obsah Jdi na menu
 


River Rescue Workshop – Kurz záchrany na vodě

8. 11. 2013

Pokusíme se to moc neprodlužovat a ve zkratce vykreslit, jak celé ty tři dny kurzu probíhali. Jen na okraj, počasí nám docela přálo – pršelo hlavně první den, v noci a občas nějaká přeháňka přes den, tak to docela šlo...

První den jsme nastoupili spolu s dalšími borci a borkyněmi do budovy dobrovolných hasičů ve vesničce Okere Falls (cca 20 km od Rotoruy), kde kurz začínal. Dohromady nás bylo asi 30, různého věku. Středeční program spočíval ve zopakování věcí, které bychom měli již umět – dopoledne na suchu v okolí hasičárny, odpoledne ve vodě. Hned z kraje jsme zjistili, že pro nás to rozhodně nebude jen opakování, ale spousta nových věcí. Uzlování – tam jsme se moc nechytali, vázání záchranných systémů přes karabiny a kladky – tam byly také rezervy, při znalostech záchrany života-první pomoci jsme se neztráceli- to jsme celkem znali. Orovskou nevýhodou ale (nejen) tentokrát byla angličtina. Ta místní zélandská je o dóóóóst jiná než ta, kterou se člověk učí ve škole a nepodobá se ani té, kterou člověk slyší po Evropě. Honza (Kašpar), milovník té pravé „british english“ by tady zaplakal;) A všichni mluví strašně rychle, drmolí, žmoulají slova v puse a polykají a vůbec mění výslovnost slov, které by člověk nečekal. Např.slovo „check“ (zkontrolovat), čtou jako by to bylo slovo „chick“ (číča) , „head“ (hlava) ve výslovnosti mění na „heet“ (topení, hřát).... No prostě guláš a dost náročné na porozumění. Při středečních odpoledních praktických aktivitách jako plavání, převracení raftu, házení házečky atd. jsme se rozhodně neztráceli, ale dopolední program nás natolik rozhodil, že jsme vážně přemýšleli o ukončení kurzu, protože laťka se měla významě zvyšovat. Večer jsme ale byli od organizátorů pozvaní na grilování, nějak se nám to rozleželo v hlavě a rozhodli jsme, že to nevzdáme a budeme bojovat s živlem i angličtinou dál J.

Další den nás čekal přesun (cca 40 min autem) od řeky Kaituny (Okere Falls) k řece Tarawera u městečka Kawerau. Pracně usušené věci jsme museli ráno v hasičárně namočit v mýdlovém roztoku – kvůli zamezení přenosu nějakého parazita z řeky do řeky nebo co. Ach jo L. Rozdělili nás do šesti skupin, my jsme šli každý naschvál do jiné – jednak abychom toho víc okoukali (přeci jen když se člověk musí spolehnout jen sám na sebe, musí se víc soustředit) a částečně abychom neoslabovali skupinu našim „neuměním“ víc než je třeba. Tohle naše rozdělení se ukázalo jako zdařilá věc. No, abychom to zkrátili, byla to dřina, ale stálo to za to. Úkoly na stanovištích byly například: ošetřit zranění páteře- naložit na nosítka a dopravit po strmém srázu nahoru, trénink vázání záchraných systémů, lovení tonoucího z vody, testování pevnosti vybavení přes mechanické systémy-kladky, podplavávání podemletých břehů... no zkrátka samé plavání, pot a dřina. Navečer  zase začalo pršet, a tak jsme večer, celý mokří a unavení, využili předchozí nabídky vodáka Martina Hamra (který tady už třetí rok trénuje mladé zélandské slalomové naděje), abychom přespali u něj doma v Tauranze. Sice 2 x 70 km navíc, ale vidina teplé sprchy a normální postele (spíme pořád v autě) byla silná. Zasloužená večeře, pivo a spánek.

Ráno jsme se probudili do děště a ani jednomu z nás se do kurzování vůbec nechtělo. Tělo bolelo, počasí na nic. Ale překonali jsme se a absolvovali podobně náročný den jako včera. A když pominu pomlácené (hodně) nohy od kamenů a všechno ostatní co nás bolí, jsme hrozně nadšení. Strašně moc jsme se naučili, taky jsme zjistili že ledacos umíme a že není třeba propadat panice. Neustále nás překvapuje přístup místních, kteří nám moc pomáhali celý kurz, zajímali se o nás, zkrátka bylo moc příjemné s nimi pobýt.

Teď právě je naším útočištěm kavárna Starbucks v Rotoruře, je půl šesté večer a cca za hodinku vyrazíme směrem k naší budoucí práci. Máme v plánu dojet do večera přibližně k městečku Taupo u stejnojmenného jezera a tam někde přespat. Zítra během dne chceme dorazit k našemu zaměstnavateli Paulu Eamesovi (kterého mimochodem na kurzu všichni instruktoři znali) do vesničky Mangaweka. Tak hurá na to J !!!

-A + M-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jen to nevzdávat

MA 8.11.2013 8:15,8. 11. 2013 8:40

Moc hezky jste to napsali a dost upřímně. Hlavně, že jste vydrželi až do konce a dokázali sami sobě co zvládnete. Občas je to všechno v životě složitější, to jinak nejde, ale tak to prostě musí být, aby člověk pochopil... Jsme rádi, že máte další "glejt". Tak jen dál pište, deníček je fajn, opatrně na další cestě na jih a mějte se .

GRATULACE

Taťka J.,8. 11. 2013 6:44

Znovu opakuji, že deníček je skvělá věc a výborně ho plníte, díky.
No a kurz - jsme moc rádi, že jste to dokázali ! Z mnoha důvodů, ale hlavně kvůli Vám samotným, znáte to, když člověk couvne, je to facka. Oni asi vědí, proč to tak dělají, a ruku na srdce, občas potřebujeme dostat do nosu, ono se připomene, že život není vždy sranda. Teoreticky to může být i horší - tady to bylo v přátelské atmosféře a to se taky nemusí vždy povést. Paul a možná i jiní se určitě dozví i z jiné strany, zda jste se pochlapili a to je určitě důležité pro váš kredit. Tedy předpokládáme, že licenci máte nebo budete mít.
Tak, borci, držte se a mějte se.