Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přechod Tongariro Alpine Crossing

16. 12. 2013

    Před týdnem jsme se vypravili na jednodenní trek, který nese název TONGARIRO ALPINE CROSSING. Je to prý jeden z nejhezčích – možná vůbec nejhezčí – jednodenních výletů na Novém Zélandu. Trek je v severozápadní části  národního parku Tongariro National Park, jižně od jezera Taupo...

    Trek je zajímavý tím, že je jednosměrný, respektive není to okruh, ale má to začátek a konec..Tudíž se naše partička rozdělila, jedna dvojice šla z jedné strany, druhá převezla auto na konec a vyrazila z opačné strany...

 

Nyní trochu schematicky a v číslech :- ) :

 

budíček: 3:15 ráno

cesta z Mangaweky k nástupu na trek: 2 hodiny autem, 150 km

posádka Pepíka: Michal, Anička, Blain, Anthony (kolegové guidové)

nástup na trasu: 6:05

déšt: ano - odporné mrholení

mlha na nástupu: ano

viditelnost panoramat: nejprve nízká, pak lepší

celkové převýšení: 1800 výškových metrů

celkové vzdálenost (horizontální): 19,5 km

celkový čas: 6:10 s pauzičkama

 

    Nejdříve to byl poklidný výstup za nepřestávajícího mrholení kotlinou podobnou nějaké tatranské dolině, s tím rozdílem, že horniny a kameny jsou tu barevnější a celkově tmavší. Přece jen, celý národní park je vulkanická oblast...Nejvyšší kopec v národním parku je vyhaslá sopka Mt. Ruapehu – cca 2800 m.n.m. – ten je ale trochu stranou našeho výletu. V zimě se tam ale lyžuje. Jsou tam tři resorty, z čehož resort Whakapapa village je dokonce jedním z největších na célém Zevlandu. Další vrcholy už jsou blíže treku: Mt. Ngauruhoe (cca 2.300 m.n.m) sopečný kužel, kde se nátečel „Mordor“ z Pána Prstenů J. Další významný vrchol je Mt. Tongariro (1.900 m.n.m.), podle kterého se jmenuje trek a celý národní park. Právě mezi posledně jmenovanými dvěma vrcholy se klikatí výšlap. Na oba dva vrcholy v blízkosti treku se dá vyšlápnout. Odbočí se jednoduše z hlavní pešiny a vyšplhá se cca 2 hodinky na Mt. Ngaruohe, respketive cca hodinku na Mt. Tongariro. To ale bohužel nebyl náš případ..Sluníčko se schovávalo za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a do toho víceméně pořád mrholilo až pršelo. Nám, co máme membránové hadříky značky Patagonia s vysokým vodním sloupcem propustnosti i prodyšnosti a dobré botky to nevadilo, ale přece jen, příjemné to není a vidět je prdlačka. Po hodince a půl spíše mírného stoupání zmíněnou zélandskou „tatranskou dolinou“ se začalo přiostřovat, cedule s varováním, že jako není dobrý pokračovat dál v žabkách a ťílečku přibývaly, zpevněná pěšina se žačala měnit ve strmý krpál, místy zpestřený dřevěnými schody a můstky. Vše v „měsíční“ černé krajině s kamenama podobnýma české „škváře“. Minuli jsme odbočku na „Mordor“, vyšplahali kolem Red Crater, minuli odbočku na Mt. Tongariro a cca v 9:10 jsme stanuli na nejvyšším bodě celého treku – vrcholek nad Red Crater, něco přes 1800 m.n.m. Ve stále husté hemle a mrholení jsme potkali pár kolegů turistů a s nadějí ve tváři se ptali, jak to vypadá na druhé straně treku. Prý dobře, tak uvidíme...Sestupujeme strmým suťoviskem z černého vulkanického štěrku ke dvěma moc hezkým jezerům -  Emeralds Lakes. Zatím nejsou moc vidět.

    A hle, opravdu se mlha zvedá, přestalo pršet a kolem nás se zhmotňují kopce a kopečky a sopečné planiny a planinky a syčící minisopky atd atd... Jo, všude kolem to smrdí ....Sírou... Pauzírujeme, občerstvení, fotečky, z pauzičky je pauza a po desáté vyrážíme dál...Jen coby kamenem dohodil a zbytek došel to je přes North Crater k dalšímu menšímu stoupání, kde potkáváme naší „protisměrnou“ dvojici kamarádů-kolegů-guidů. Jdou docela rychle, jejich start-náš cíl je níže než náš start...Hodíme krátkou řeč, uděláme společnou fotku a pokračujeme dál...Mineme Blue Lake, které se noří opět trošku do mlhy a začínáme sestupovat úbočím vulkanicky aktivního kopce, který se před cca dvěma lety opovážil vyflusnout nějaký ten šutýrek a kouř. Pacholek jeden. Všude se to hemží cedulema, že jsme ve vulkanicky aktivní oblasti a že jako máme začít zdrhat, když se to pod nohama začně třást. Dokonce jsou tu i semafory. Bereme na vědomí a svižným krokem to mažem dolů do údolí. Otvírají se nám pohledy na Lake Taupo, které leží severně od národního parku, mijíme chatu, která ještě nedávno fungovala, ale teď je (pro pár děr ve střeše od kamenů z poslední erupce) nefunkční. V dálce dole pod kopcema rozeznáváme parkoviště, kde čeká náš Pepík a pomalu ale jistě sestupujeme z vyprahlé kamenité krajiny do vegetace, která je čím dál tím bujnější. Poslední cca 3 km jsou již v hustopřísné jungle a parkoviště ne a ne a ne ne se objevit...Už je to dost otrava, džungle vlevo, džungle vpravo...A šup, najednou jsme tam. Ve 12:15 nacházíme klíče na pravém kole našeho Pepíka, tajně se vysmíváme lidem, kteří čekají na busík a frčíme pro naše dva kamarády na začátek treku. Timing je perfektní, čekají necelou čtvrthodinku. Sváča v autě, nějaký ten šlofík – (jelikož jsme dojeli, tak snad spali všici krom řidiče), bereme benzín a po třetí hodině jsme zpět u nás v kempu v Mangawece.

celková únava: docela velká

očekávání: splněna

zážitek: velký

-M-        

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkný článek

tJ,17. 12. 2013 0:49

Zdravím trekisty. MA+ byla sice zase rychlejší, ale to neva. Deník si pouštím cca 2x denně, tak jsem rád, že jsem si mohl něco pěkného zase počíst. Díky, článek i fotky (všechny) prima. Tak se mějte. T+M

Pěkný výlet

MA 16.12.2013,16. 12. 2013 23:19

Ahoj, tak zase další poznávací výlet " do sbírky". Už jsem si podle fotek v průvodci našla kudy jste chodili, moc pěkný a zajímavý a teď dokonce i s hezkým osobním podrobným popisem. Nakonec se Vám i počasí vylepšilo.Pro ty černé lávové kameny je takové počasí asi typické.Stejné jsem měli před lety na Etně.
Mějte se hezky a už teď se všichni těšíme na nějaké další pěkné pokračování cestovního seriálu.
MA+...