Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jižní ostrov den po dni (den 17 - 24)

24. 5. 2014

Trochu čekání a trochu cestování. Počasí už je ve znamení těžkého podzimu a nadcházející zimy, ale my se nenecháme zastrašit:-) Když je ošklivo, tak holt o to déle spíme, alespoň nabereme síly na nadcházející zimní sezonu...

 

DEN 17: WANAKA A OKOLÍ (30 km)

Další čekání na můj pohovor. Ráno se dozvídám po mailu, že vedení střediska je "na kopci" a nejbližší možný termín setkání je ve čtvrtek ráno. Takže co teď? Na zítřek plánujeme vyzvednout Michalovy lyže v Queenstown (vyhráli jsme dražbu na TradeMe), dnešní program tedy asi bude další hledání bytu. Dohodli jsme schůzku na večer a do té doby vyplňujeme čas procházkou na nedaleký Mt Iron (hora "Žehlička" :-) ) a pořizujeme prima fotky Wanaky. Odpolko exkurze do místního minipivovaru (opravdu MINI, má jen majitele a 1 zaměstnance:-) ) a ochutnávky jejich výtvorů. Od pěti do sedmi jsme čekali na info od majitele domu kam jsme se měli jít podívat - naprosto nezélandsky se neozval a ani nereagoval na naše telefonáty:-( Večer opět kempík, karty a spát....

 

DEN 18: WANAKA → QUEENSTOWN → ARROWTOWN → WANAKA (165 km)

Počaí oproti předpovědi pořád ujde. Dopoledne strávíme v Queenstown, vyzvedneme Michalovy lyže a nakonec i já nevyjdu na prázdno. Kupuju si nové/staré lyžáky, v něčem totiž musím učit, ať už na Cardrona nebo Mt Hutt. Cestou "domů" jedeme přes Arrowtown, staré zlatokopecké městečko a prohlížíme domky čínských dobyvačů zlata. Pak už jen kávička a typiský novozélandský dezert "Pavlova" (což je v podstatě jen obří sněhová pusinka plněná šlehačkou). Večer si dáváme luxus v jiném kempu se sprchou a kuchyní. Zároveň potvrzujeme Simonovi bydlení a ještě večer mu vezeme naše lyže - ještě budeme chvíli cestovat, tak ať se nepletou v autě.

 

DEN 19: WANAKA → LINDIS VALLEY → OMARAMA (185 km)

Můj pohovor, konečně. No dopadlo to tak napůl. Pocitově dobrý, ale můžou mi maximálně nabídnout "part time job" (2 - 3 dny v týdnu, o prázdninách víc). Plat je lepší, ale zas méně hodin než v Mt Hutt, má to ale i další výhody. A hlavně bychom se s Michalem nemuseli dělit.Čekám ještě na potvrzení... Kolem poledne konečně (!) odjíždíme z Wanaky, máme jen hrubé plány, počasí na další 2-3 dny má být hrozné. Nakonec krásný krátký výlet do Clay Cliffs, což je skalní město tvořené hlavně jílem, pískem a horami kamení. A ještě druhý krátký výlet/výjezd na Lake Benmore a velkou přehradu s mocnou sypanou hrází*. Večer obklopeni stádem ovcí uléháme a čekáme na déšť.

* Soustava elektráren kolem jezer  Aviemore, Benmore, Ohau, Pukaki a Tekapo pokrývá třetinu celkové energetické spotřeby Nového Zélandu. Toliko k velikosti.

 

DEN 20: OMARAMA → TWIZELL → LAKE PUKAKI → LAKE TEKAPO (105 km)

Michal dostal info o smlouvě do Cardrona (supéér), já zatím nic ( :( ). Dnes je opravdu ošklivo, ikdyž předpověď byla snad ještě horší.Vyrážíme až v 11:30, cestou se snažíme prohlédnout mraky u jezera Pukaki a zahlédnout Mt. Cook, nejvyšší horu Nového Zélandu. Ale nedaří se. Nicméně nádhernou, až neuvěřitelně modrou hladinu ledovcového jezera nám nikdo nevezme:-) Navíc jsme si cestou ještě rychle prohlédli lososovou farmu, takže jsme ze dne vytěžili myslím co šlo. Večer u jezera McGregor (malinké jezero u Lake Alexandrina, což je malé jezero u Lake Tekapo:-) ), doufáme že se protrhají mraky a vykouknou na nás pořádné kopce!

 

DEN 21: LAKE TEKAPO A OKOLÍ (40 km)

V noci bylo nádherně jasno a tak se těším, že dnešek bude stát za to. Předpověď se ale nemýlí a tak když kolem desáté vyrážíme, už jsou nám v patách mraky. Při procházce po peninsule (poloostrově) na nás kape a u observatoře na Mt John už  nás bouře dostihla. Naštěstí to netrvá dlouho a asi za hodinku je po všem. Vítr na nás sice ještě mocně doráží, ale ani to nám nezabrání v prohlídce místního slalomového kanálu. Škoda že funguje jen několik dní v roce, co bychom za takový areál v Čechách dali! Zlatým hřebem dne je dětské hřiště s jakousi lanovkou, na které se "vyblbneme" do sytosti a večer v kempu po teplé sprše usínáme jako miminka.

 

DEN 22: TEKAPO → FAIRLIE → PIONEER CAMP (72 km)

Ráno sněží! Nejdřív decentně, ale kolem jedenácté už slušná bouře, paráda:-) Po milém rodinném skypu se ještě chvíli nahříváme v kempu a kolem poledne vyrážíme. Ve Fairlie dáváme jen rychlý nákup, je víkend a to bývá obzvlášť v malých městech doslova mrtvo. Po dalších patnácti km štěrkové cesty a dvou brodech nacházíme asi ve dvě odpoledne kempík a relaxujeme. Počítáme, že dnes už asi nikdo nedorazí, jsme uprostřed ničeho, tak máme aspoň klídek. Počasí se nakonec umoudřuje a kolem osmé přestává konečně pršet. Zato začalo mrznout, tak snad aspoň nenastoupá voda:-) Držíme Pepíkovi na ráno pěsti!

 

DEN 23: PIONEER CAMP → MT NIMROD SCENIC RESERVE (48 km)

Neuvízli jsme a Pepík startuje - to je vždycky dobrá zpráva:-) Dopolední procházka po okolních lesích (solidní bush), počasí je studené ale krásné. Při výjezdu z kepmu zvládáme oba brody i s vodou a novozélandským venkovem se přesouváme do oblasti Hunters Hill Range. Další procházka, ale nejvyšší vrchol (Mt Nimrod) jsme tentokrát nedobyli. Jednak je dost dalko a taky tam leží sníh;) Večer si uděláme ohýnek, Michal suší mokré boty - památka na pád do potoka. Začíná solidně mrznout... Naposledy se nahřejeme u ohně a hurá do spacáku!

 

DEN 24: MT NIMROD → TIMARU → OAMARU → GLENCOE CAMP (155 km)

Ráno mrzne až praští! Voda v ešusech nabrala pevné skupenství. Pepík ale opět jede, balíme a snídačku dáváme až cestou, pěkně na sluníčku a s výhledy. Odvážně projíždíme stádem krav a kolem poledne už jsme v Timaru. Klasika knihovna + internet. Oba již máme na 100% potvrzenou práci - JOHÓ! V Oamaru taky jeden dárek pro Pepíka - dostal nové obutí na přední kola. Zas o jednu starost méně, zima už je opravdu tu. Za šera dojíždíme do kempu, který je ale z technických důvodů zavřený. Nicméně nacházíme prima plácek nedaleko ofišl kempu a nakonec se to ukazuje jako super varianta. Otepluje se, takže jsem na noc odložila dokonce spodky!! :-D

 

-A-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář