Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme sprášili Kaitunu

24. 11. 2013

     Během naší návštěvy raftového MS (jiný článek) jsme jen tak mimochodem zbrousili říčku Kaitunu, která vyteká ze soustavy jezer v oblasti města Rotorua. Na řece se jela část MS (disciplína Head-to-Head) – (startují dvě posádky proti sobě – kdo je dřív v cíli, postupuje dál). Dorazili jsme s kajakama na střeše našeho Pepíčka v pátek dopoledne, zafandili českým lodím a našemu šéfíkovi v posádce zevlandských veteránů – POZOR – nikoliv veteránů – ale MASTERS...Nezní to špatně – když řekneš, že je někdo master místo veterán. Zkrátka jsou to papíci přes čtyřicet, ale pořád to sakra umějí. Po závodech, cca v pět odpo jsme si šli lehkou procházkovou chůzí skrz jungli prohlídnout 6-7 metrový skůček, který je nejvyšším komerčně (na raftech s jitrnicema) sjížděným vodopádem na světě.  No nebudeme to prodlužovat, rychlý pohled na poměrně velkou lagunu pod skokem (uklidnujeme se v případě rozplavby), zhodnocení, že to asi teda úplně nebude prdel a hurá zpátky na parkáč převléknout se do waserhadrů. Pohodičku střídá lehké mravenčení...Víme co nás čeká, ale některé (je jich hodně) pasáže řeky neznáme, neboť pro bujný zevlandský porost jaksi nejsou z cesty a pěšinky vidět...Víme jen, že to je prý v poho, jezdí to i děcka na madračkách, máme to prý najet tvrdě zleva a skočit doprava. Sklouzneme se do vody, pár rychlých záběrů a závěsů na místní slalomové trati, podjedeme mostík, přejedeme klidnější pasáž nad starou elektrárnou a šup do džungle, první stupínek, vlnky, pak vracák a před námi první dva zajímavější skůčky do laguny, kde byl cíl HeadTo Head. Máme to nakoukané, takže buch buch a jsme v bazénku pod... Ok, nebylo to zlý, ale to nej je teprve před námi. Jedeme systém vracák-vracák a očkama hypnotizujeme řeku před sebou. Všechno je teď pěkně zavřené v džungli a kroutí se to, ale vesměs poklidně. Die Kurve nach links a už jsme tu, dvoumístný vracák vpravo nad vodopádíkem nám dá chvíli na vydechnutí a srovnání dřevených nohou a psychiky, která se vypořádává s faktem, že odsud to jinudy než do té „výlevky“ nejde..Zapínán GoPro a jde se na to – ok, zleva doprava, hlavně neposrat nájezd...Je to fofr, záběr, záběr a fuuuuuuf...........          nic, voda, bublá to, jsem hlavou dolů, zkouším se naštelovat na eskimáčka,a...nic...šajze, voda je propěněná a moc nedrží...počkám...koukám okolo a když se z bílé barvy stává modro-zelená, tak se v klídku porovnám pod vodičkou znova a šup jsem nahoře...Euforii střídá rychlý nájezd do vracáčku pod šutr, lovím píštalku, pískám jak to jen jde a šteluju se pod vodopádík. Chvilku nic, pak se vynoří oranžový kajáček Huka s Aničkou na kormidle a šup a je dole.. Zandavá to velmi seriozně a po jednom hladkém EO je v cajku v lagunce..Ruce hore, adrenalinek a endorfínky se vyplavují a my pomalu pokračujeme dál. Je potřeba být ve střehu, protože to není dál rozhodně zadarmo...Pár sympatických skoků a klouzaček s bublajícíma vracákama...Ale netrvá to ani deset minut a už poznáváme vysedací místo..poslední vlnky a záběry a jsme dole..Na známém parkovištátku, které nám bylo během našeho kurzu domovem, záchodem, jídelnou atd. a dnes tomu bude stejně..Odložit kajáče, pešky slabou čtvrt hodku nahoru pro Pepíka, sweet ´n sour omáčku s rýží, pifko za odměnu a do hajan do spacáčku..Oba máme plné dutinky z toho eskymáčka, ale nevadí...smrkáme sice celou noc, ale sjeli jsme to bez ztráty kytky..

-M-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Trochu adrenalin?

MA,24. 11. 2013 21:56

Tak jo, jako děcka na matračkách, to bych je chtěla vidět....
Pěkně jsi to popsal a proti "pracovní vodě" to bylo asi pořádná jízda a jak je vidno z popisu, tak jste si to užili.
Děkujeme za email, něco vymyslíme a zorganizujeme...
MA+...