Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta

23. 11. 2011

S balením jsme moc nechvátali. Letenky jsme koupili na neděli 27. října, 15:50 českého času. Přesto ještě v sobotu v podvečer se místo zabalených batohů na našich postelích válelo jen spousta věcí, které čekaly až si jich někdo všimne. (Nutno dodat, čas který byl vahrazen pro balení jsme využili myslím smysluplně, totiž další rozlučkou s kamarády - kolikátá to byla už nevím;) )

V neděli už ale bylo všechno připravené, včas jsme se dopravili na letiště a dokonce i náš mazlík (rozumněj dvacetikilový drobeček s pádly, vestami a dalším vybavením na vodu) byl odbaven bez problémů. Pak přišlo loučení. Samozřejmě se sešly obě dvě rodiny, samozřejmě jsme se tvářili statečně a samozřejmě jsme nakonec všichni ronili slzy... Ale to pěkné bylo před námi a tak když se za námi zaklaply dveře letištní haly, vyrazili jsme s úsměvem vstříc novým zážitkům.

Lety samotné super! Jídlo, pití, není si na co stěžovat. Trochu nervy jsme měli (já teda rozhodně) z obou přestupů, hlavně z toho v Dubaji. Divoké historky o tom jak je to letiště obrovské a jak se tam nejspíš ztratíme my trochu dělaly vrásky... Nicméně jsme vše zvládli překvapivě dobře a téměř celých 9 hodin, které jsme měli na přestup, jsme strávili poleháváním a odpočíváním. O spánku moc nemůže být řeč - nejdřív studená mramorová podlaha a na poslední hodinku lehátko v rušné části letiště. V Sydney potom už pohoda, a po třech hodinách konečně Auckland!

Další obavy z kontroly imigračních úředníků se rovněž ukázaly jako plané a když jsme nakonec zjistili, že i pádla dorazila bez poškození, nadšení nebralo konce - hurá, zvládli jsme to!!! Všichni Kiwíci (tj. obyvatelé Nového Zélandu) na nás byli moc milí, takže asi po dvou hodinách po příletu už "bydlíme" v hostelu. Únava na nás dopadla mocně, takže po krátké procházce k přístavu jsme dali jen zaslouženou večeři (hambáč a hranolky - první z mnoha;)) a rychle do postele.

-A-

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ÓÓÓÓÓ...

Taťka J.,2. 11. 2013 19:54

Jo, vše i vy vypadá pěkně a spokojeně. Pepík je pěkný macík. Tak je jasné, že po absolvované cestě a prvních krocích je snad pohoda.
Podle fotek je v Auckladnu příjemně a snad i noví kamarádi?
Tak ať se daří....