Jdi na obsah Jdi na menu
 


Buller Festival 2014 - aneb poprvé na jihu

11. 3. 2014

    Pomalu se nám blížil konec práce u Paula. Dávali jsme do kupy plány co dál, kdy odcestujeme na jablka. Rozhodně jsme nemysleli na žádné větší akce – o to větší bylo překvapení, když nás Paul pozval, abychom s ním jeli na největší akci svého druhu na Novém Zélandu, Bullerfest. Je to takové setkání všech možných vodáků, trocha závodění, hodně zábavy a nějaké to popíjení:-) . Měli jsme radost a samozřejmě jsme souhlasili! Celkově jsme byli čtyři – já, Michal, Paul a Anthony. Trochu zklamanou Kaitlyn jsme nechali doma, ale ona už si užila cestování docela dost, tak teď to bylo na nás. Abychom dobře reprezentovali, vzali jsme dostatečné množství lodí – celkově jsme jich na auto nacpali šest, což je myslím docela slušný výkon, dál čtyři pádla a samozřejmě hydrovybavení, nějký ten rum a piva... zkrátka přípravu jsme nepodcenili. Cesta nám ubíhala výborně (nejen díky těm pivům) a asi za 3 hodinky už jsme stáli u trajektu ve Wellingtonu, za další 4 hodiny jsme bezpečně dorazili do Pictonu. Náš první pobyt na jižním strově! Aby toho nebylo málo, cestou jsme ještě přibrali vlek s rafty. Noc jsme strávili asi 60 km od cíle, konkrétně u jezera Rotoity (my s Michalem neměli stan, tak jsme vyhodili rafty z krtytého vleku a utábořili se uvnitř), odměnou za chladnou noc nám byl nádherný ranní výhled na jezero a hory... Podle předpovědi celý pátek propršel, nás to ale od pádlování neodradilo. Na programu byl boatercross na řece Matakitaki, na nějž jsme odvahu sebrali já a Paul. Michal fotil a fandil, pohoda. Bojovali jsme statečně, Paul v těžkých rozjížďkách skončil dvakrát třetí a nepostoupil, já nakonec urvala účast v semifinále. Odpoledne jsme ve třech (M + A +A) sjeli výše zmiňovanou řeku až do Murchisonu, cca 6 km. Byli jsme „varováni“ že to bude nuda, že je po cestě jen jedna peřejka a dál WW 1-2. Nicméně nás to neodradilo a to je dobře, protože většina cesty byla super, a jedna asi 500 m dlouhá peřej technické 3+ pořádně z kopce byla třešnička na dortu:-) Večerní klasika následovala – párty, pivečko, seznamování, další Češi, noční procházka a spacák. Sobota ráno vůbec nevypadala nadějně – po dešti, mlhavo, zima, počasí tak leda zůstat ve spacáku. Ale přemohli jsme se a vyrazili na slalom. Tentokrát krom mě a Paula i Michal, Anthony v roli fotografa. Chtěli jsme ještě dát týmový rafting, ale podle rozpisu závodu se to nadalo stihnout (když závod začal s hodinovým zpožděním, pochopili jsme proč;)). Závody myslím super, dokonce jsme si pak střihli i „teamrace“ (slalom trojic, jako naše hlídky). Tentokrát se jelo na řece Buller po které je pojmenovaný celý festival, na peřeji O´Sullivans Rapid. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít i další pádlování na téhle řece a tak hned po závodě jsme vyrazili na asi 5 km dlouhý sjezd. A opět jsme se nezklamali, moc pěkné pádlování a jedna peřej s vlnami tak velkými, až jsem přes ně chvíliemi nic neviděla! Úsek končil asi třímetrovým skokem, na který jsme se ale nikdo necítil. Takže standardní spekulování ze břehu, kudy by to kdo jel a jak to naskočit... ale skutek utek jak se říká. Možná dobře, den byl dlouhý a únava se dostavila. Přesto jsme se ale vzmohli na večerní párty a opět popili nějaké to pivíčko:-) V neděli už nás čekala jen cesta zpět dom. Všichni tak nějak zmoženi (někdo trochu víc pádlováním, jiní alkoholem), s myšlenkami už na pondělní „rachotu“. Malým rozptýlením byli pořádné vlny na trajektu cestou z jihu na sever – pořádně fučelo a houpalo to tak moc, až jsem měla pocit, že budu mít mořskou nemoc! Každopádně v devět večer už jsme byli zpět v Magawece, unavení, ale moc spokojení. Další super zážitek!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

náročný výlet

MA,11. 3. 2014 8:27

Tak konečně slibované počteníčko o výletě na jih. Je vidět, že jste zvládli co jste mohli a maximálně jste si to užili.
Tedˇzase chvíli budou jablka,ale určitě už máte v plánu co a jak v novém působišti.
Těšíme se jaké budou Vaše další zážitky.
MA+