Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj o pracovní povolení

14. 8. 2014

Pokusím se tenhle článek moc neprotahovat, ale nevím jestli to zvládnu. Celý proces totiž nebyl otázkou dnů ani týdnů, ale doslova měsíců. Někdy naší leností, někdy nedostatkem peněz, ale většinou pohodlností někoho jiného, nebo zkrátka "prací" úřadů.

 

Na Novém Zélandu se nám líbí to je jasné. Když nám tedy Paul a Tricia na konci února nabídli přijet ještě na jednu letní sezonu, moc dlouho jsme neváhali. Papíry jsme ale nezačali řešit hned a tak na přelomu března a dubna, když jsme se loučili a vyráželi do Hawks Bay, měli jsme co dohánět. Zůstali jsme ale v kontaktu, odpověděli jsme na inzerát který MAC (rozuměj Mangaweka Adventure Company) "vyvěsil" na internet a hned jak jsme vyplnili naši část dokumentace, poslali jsme vše spolu s pasy do Mangaweky k vyřízení. Zdálo se totiž, že vše půjde velmi rychle. Tricia vyplnila část pro zaměstnavatele a slíbila, že vše zanese osobně do imigrační kanceláře v Palmerston North. Jenže jsme konec konců na Novém Zélandu, tady se na nic moc nespěchá. A tak když jsme po sběru přijeli na pár dní k Eamesovým, našli jsme obálku s našimi dokumenty a pasy přesně tak, jak jsme ji před měsícem do Mangaweky poslali. To máme květen.

 

V plánu byl ale přesun na jižná ostrov, kam jsme nechtěli jet bez pasů. Takže jsme se rozhodli vzít situaci do vlastních rukou a podat žádost cestou v Christchurch nebo Queenstown. Měsíc cestování se ale podepsal výrazně na naší finanční situaci a tak jsme museli s celou procedurou vyčkat do první pořádné výplaty, tj. cca do poloviny července. Nechtěli jsme ale věci ponechat náhodě a tak jsme se zastavili v Queenstownské kanceláři zeptat se, jestli máme vše potřebné a zda je možné podat žádost zde. Bylo nám řečeno že žádost tu sice podat můžeme, ale rozhodně budeme potřebovat daleko víc potvrzení, především celkové lékařské vyšetření a rentgen hrudníku. Což znamenalo dohromady nezanedbatelných 450$ na osobu. Co se ale dá dělat, zařídili jsme vše co nejdřív to šlo a 18. července jsme měli po vyšetřeních a čekali na výsledky. Při další možné cestě do Queenstown jsem znovu byla sondovat, tentokrát se všemi vyplněnými dokumenty, zda už je to opravdu vše co potřebujeme a přišlo další zklamání. Některá potvrzení byla starší než 3 měsíce a to byl problém, jiná nám chyběla úplně (např. kontrakt s přesně vymezeným obsahem). Takže další komunikace s MAC, další zdržení.

 

V pátek 25. července Michal ale slavnostně vstupuje do kanceláře imigračního v Queenstown s našimi žádostmi, testy, rentgeny, smlouvami, nabídkami práce atd. a chystá se vše odevzdat. A ejhle, k překvapení všech zúčastněných nelze naše žádosti přijmout, protože se ucházíme o práci na severním ostrově a nejbližší pobočka pro nás je tedy Palmerston North!! Navíc místní úřednici se nezamluvá náš kontrakt - sice jsme zahrnuli všechny požadované body, ale jí se to zdá "nějaké krátké" a že "oni by to u nich neuznali".  Nebyla jsem u toho, ale myslím že v tu chvíli se Michalovi zatmělo před očima a měl co dělat, aby paní na přepážce neskolil. Ale nakonec to ustál on i ta paní. Společnými silami jsme pak dali do pořádku co se dalo a v sobotu ráno už vše cestovalo kurýrní poštou na severní ostrov.

 

Jak jsme si jen mohli myslet, že je tím všechno vyřešené! 30. večer mi přišel mail, že moje krevní testy jsou v jedné položce jaksi zvýšené a že je třeba opakovat test na Serum Creatinine (přestože lékařka již v první zprávě výsledek okomentovala a vysvětlila). A že musím výsledek dodat poštou do 6. 8.(navíc s předplacenou obálkou - přestože jsme v žádosti uvedli, že si chceme dokumenty převzít osobně). Čímž mi dali 5 pracovních dní na objedníní k lékaři, práci laboratoře a odeslání poštou. Přičemž z toho 4 dny mám být v práci, paráda. Naštěstí hned následující den nám vyjde vstříc počasí, v horách je bouře takže resort je zavřený. Hned na test, za ampulku krve platím na místě "jen" 30$. Každopádně 5. srpna mám výsledek a posílám ho mailem na imigrační, v závěsu za ním jde i kurýrní pošta s tištěnou verzí a požadovanou předplacenou obálkou navíc. Nechceme už totiž řešit boj s úředníky a vysvětlovat, jak si dokumenty převezmeme - ať je tedy pošlou klidně do Mangaweky.

 

Pak už jde vše kupodivu rychle. Za dva dny si imigrační odebralo z našeho účtu administrační poplatek (270$ na osobu) a 13. nám zavolali, že je vše vyřízené a naše žádosti byli posouzeny s kladným výsledkem!! Hurá! Zdá se, že na rozdíl od minulého úředníka tahle paní žádost četla a tak se ptá, kdy si přijedeme pasy vyzvednout. Snažím se jí vysvětlit, že jsme poslali předplacenou obálku jak po nás chtěli a ať to tedy pošle - ona vůbec nechápe a říká, že tuhle službu poskytují zdarma. To zas nechápu já ale nechci se hádat a nakonec se tedy domluvíme, že vše pošle a pasy na nás budou čekat v Mangawece...

 

No zdá se, že to máme úspěšně za sebou! Jen abych to nezakřikla, koneckonců pasy jseště nemáme v ruce a tak není ještě vyhráno;) Doufejme ale, že konec bude dobrý!

 

- A -

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ufffffff..............

tJ,15. 8. 2014 23:01

No teda, to fakt snad je test, zda opravdu máte NZ takový zájem. V něčem se to podobá českému "úřednímu folklóru" - je to až s podivem, jak jeden zákon nahlednut jiným okem, změní svůj význam. Ale vypadá to dobře. Snad, jen to kontrolujte, že už pasy jsou v Mangavece. Tak držíme pěsti a už za pár dní AHÓJ. tJ+mM

úřední šiml

MA,15. 8. 2014 13:31

Ahoj, tak konečně zase nějaké počteníčko...Dali jste si na čas.
Jen aby všechno pak bylo na správném místě...
Úřední šiml je v podstatě všude stejný a záleží vždycky na lidech.


Sedmnáct odstavců je hodně pravdivých, to můžete posoudit především Vy...

MA+..

PS: a na JM se opravdu nic nezměnilo...